Souvislost mezi vánočkou, bondingem (navázání vztahu matky a dítěte po porodu) a porodní asistentkou, je bližší než si myslíte. Porodní proces potřebuje specifické podmínky. Aby dobře probíhal, musí se žena cítit v bezpečí, musí být v klidu, v teple a přítmí. Musí cítit důvěru k lidem, kteří ji tímto procesem provádějí. Vztah, který se vytváří mezi porodní asistentkou a těhotnou, je založen na důvěře. Jen tak může fungovat.
Jak však může žena důvěřovat osobě, kterou poprvé vidí na příjmu porodního sálu. Žena porodní asistentku, kterou nikdy předtím neviděla, se snaží poznat. Možná je ji i sympatická, a v tom lepším případě, ji počíná důvěřovat. Když už konečně navážou kontakt, cizí porodní asistentka a žena, přichází lékař. Zase nová tvář. V průběhu porodu, v tom niterním prožitku, v očekávání, v kontrakcích a tlacích, plyne čas. Střídají se směny. Přichází nová porodní asistentka. Žena se soustředí na sebe, možná na chvilinku usnula, ale musí odpoutat od svého niterního prožitku, musí se znovu seznámit s novými lidmi kolem sebe. Proč? Proč ji vyrušují z toho zahloubání, porodního děje. Chtěla si jej prožít v klidu a tichosti.
Nastává doba vypuzení děťátka. Přichází noví a noví lidé. Jiná porodní asistentka, dětská sestra, dětská lékařka, nový lékař, ten ani nebyl u příjmu. Další nové a cizí tváře. Jak má důvěřovat, jak se má soustředit a ponořit do porodu.
Už, už se těší na své miminko a někdo z lidí ho odnáší. Nechápe, vždyť ji byl slíbený bonding. Má načteno, že je to nepřerušovaný kontakt kůže na kůži. Ví, že to je to nejlepší co může svému dítěti dopřát – svou přítomnost a lásku. Kontakt. A už ho přinášejí, drobečka. Ale co je, je zabalený jako vánočka. Kouká jenom hlavička. Rodiče se chtějí s miminkem seznámit, podívat se mu do očí. To však nejde. Novorozeně je v těsném a teplém zabalení spí a spí. Očička neotevře. Žena ví, že kdyby bylo děťátko u ní na kůži, osušené, přikryté teplou plenou a dečkou, bude miminko aktivní. Bude se dívat kolem sebe, hledat bradavku po čichu. Bude se dívat směrem, kde slyší známý hlas. Bude se dívat do očí své mamince a ta do jeho. Vtisknou se do svých srdcí. Miminko je však ve vánočce, neaktivní, spí. Dětská sestra přijde a pokusí se o první přisátí. Děťátko spí. Maminka se dozví, že je miminko unavené, ať si odpočine a odnáší miminko po půl hodině na novorozenecké oddělení. Žena dvě hodiny leží, bez svého dítěte, šťastná, ale prázdná. Za chvíli odchází manžel. Žena je úplně sama opuštěná. Prázdnota.
Pokud by měla žena jen jednu porodní asistentku, nemusela by být vyrušována novými lidmi, mohla by se soustředit jen na sebe a svého novorozence. Porodní asistentka by zajistila klidnou péči před porodem i v období poporodním. Nenazývala by ji neosobním slovem "mamino", ale jejím vlastním křestním jménem. Věděla by, že jí žena důvěřuje. Splynula by s jejími požadavky, doprovázela by ji i v těch chvílích, kdy žena pochybuje, neví si rady. Podporovala by ji v přirozeném průběhu porodu. Věděla by, jak její proces pokračuje, co se s ní v tu chvíli děje. Po porodu by nechala novorozence u matky na hrudi, nikam by ho neodnášela a nebalila do vánočky, kontrolovala by jeho zdravotní stav a dopřála by novopečené mamince nejniternější kontakt s novorozencem. Podporovala by její mateřské kompetence. Protože porodní asistentka má kompetence starat se i o novorozence, napomohla by tak klidnému a správnému bondingu a nástupu kojení.
Toto je rozdíl mezi novorozeneckou vánočkou a vědomým kontaktem novorozence, jež hledá očima svou maminku, je schopno samo se přisát a komunikovat.
Žádejte, aby bylo miminko s vámi po celou dobu po porodu, nenechejte si miminko spoutat do těsného sevření peřinky jako vánočka. Vaše děťátko bude mít pocit bezpečí, bude-li u vás v těsném kontaktu kůže na kůži a vy budete mít nový a posilující pocit mateřství.
Vaše porodní asistentka Martina S.