Pokládám telefon a doznívá ve mně rozhovor se ženou, kterou jsem minulý týden provázela už třetím porodem. Přemítám, jak je možné, že jedna žena může prožít každý porod diametrálně odlišně.
Vzpomínám na její první porod, kdy se rozbíhal opravdu velmi dlouho a já přijela, když už byla otevřená na 8 cm. Prvorodička, plánovaný porod doma. Říkám si, to bude rychle. Stahy jsou intenzivní, žena je zvládá, prodýchává. Poloha miminka je pravé zadní, polohujeme a vyčkáváme. Postup od tak velkého nálezu je pozvolný. Vak blan je zachovalý, ozvy dítěte ukázkové, a tak čekáme. Po různých změnách poloh a časovému posunu, únavě a opravdu velmi mírném posunu při vstupování dítěte do pánve přejížíme do blízké porodnice. Miminko se rodí v porodnici abnormální rotací předhlavím, a i když je to náročný porod, žena je plná energie a vše zvládá. Zůstává v porodnici, únava je znát, a tak si chce odpočinout. Později se mi svěřuje, proč raději neodešla, nebyl to pro ni lehký zážitek.
Po dvou letech se ozývá znovu. Je těhotná a přeje si další doprovod k porodu. Zase by ráda rodila doma, ale má obavy, aby se to zase nezkomplikovalo polohou miminka. Tentokrát na tom pracujeme, cvičí doporučené cviky, protahuje se, a jsme domluvené na brzkém zavolání k porodu, abychom předešli stočení miminka do abnormální rotace. Žena rodí v termínu, svižným tempem v klidu domova druhého chlapečka a zase z pravého postavení. Porod je pro mě jako PA úplně normální, jen v závěru po porodu hlavičky a dvou kontrakcích vyčkávání na dorotování ramének je potřeba trochu jednomu ramínku uvolnit místo. Chlapec je úplně v pořádku, žena také. V druhém šestinedělí zažívá žena šikanu své pediatričky, kdy podmiňuje svou péči po porodu doma, absolvováním screeningů, podle nich povinných do 3 dnů (oči, uši, kyčle) a tak ženu donutí běhat po lékařích v době, kdy by měla ležet a odpočívat.
Když žena otěhotní neplánovaně potřetí, zase se mi ozývá. Tentokrát má velké dilema, kde rodit. Těžká rodinná situace a nevhodné ubytování pro porod doma, únava, to vše vede ženu porodit v porodnici. Vidíme se jen jednou. Žena plánuje porod ve vzdálenější porodnici, která na ni udělala dojem. Probíráme, že tam nemám smlouvu a jak tam mohu pracovat a domlouváme se, že se v porodnici sejdeme. V den D žena volá, že už jedou do porodnice, a tak vyrážím za nimi. Po příjmu lékařka při UZ udává polohu dítěte, nahlas to komentuje a říká o pravém postavení jako o nevhodné poloze. Straší ženu velkým miminkem, rozhoduje, že nemůže žena rodit v CPA jen s porodní asistentkou …. nesmí rodit na zemi, zdůrazňuje, že má velké břicho a miminko bude velké dle příjmového ultrazvuku 4200g, má skrytou cukrovku…, ženě bortí plán porodu „jako doma“. Žena ale neopouští svou pozitivní náladu a přechází na porodní sál, kde si chce porod užít jako wellness. Z počátku vtipkuje, užívá si vanu, aromaterapii, porod postupuje, porodní asistentka vyšetřuje 5 cm volně, hlavička prý vysoko, fontanely neurčuje. Po nezbytném monitoru zase používáme vanu.
Žena začíná naříkat na velkou bolest v zádech. Moje intuice porodní asistentky říká, že je něco špatně. Beru si tajně rukavice a vyšetřuji ženu vaginálně. Hmatám velkou fontanelu u čísla 2, hmatnou z větší části. Pravé zadní postavení dítě nedělá předklon. Co teď? Říct to asistence? Vylézáme z vany na monitor a jdu asistence říct, že jdu udělat nějaké polohování na zemi. Vychází mi vstříc, prý mám volné pole. Za to jsem opravdu vděčná. Polohuji ženu, rebozo. Kontrakce jsou stále stejné intenzity, dle mého ne tak silné, ale strašně moc bolestivé.
Při dalším vyšetření ženy nemocniční porodní asistentkou je branka otevřená na 7 cm. Porodní asistentka odchází, já si vyšetřuji ženu zevně (přes bříško) a vidím zcela zřetelné kopání miminka uprostřed nad pupkem.
V té chvíli se lékařka rozhoduje, že prý bude muset praskne vak blan. Tak teď teprve mám obavy, miminko je zcela v zadním postavení, velká fontanela pod sponou, pokud by se nyní praskla voda, bude miminko vstupovat do pánve v abnormální rotaci a oproti prvnímu porodu očekáváme větší miminko. Požádám porodní asistentku, aby lékařku ještě zdržela, že ještě něco zkusím, dokud je zachovalý vak blan. Dělám rebozo s trhanými pohyby, jé jsem znala od Angeliny Martinez a polohujeme. Stahy se zintenzivňují, bolestivost do zad je příšerná, žena potřebuje léky od bolesti. Miminko se stáčí do levého zadního a pak levého bočního postavení.
Výměna lékařek za novou, empatickou ženu. Když přichází nová lékařka udělat DVB, miminko je v levém předním. Domlouváme se spolu, jestli je poloha hlavičky v pořádku, lékařka potvrzuje, jak směřuje šev šípový, protrhne vak blan, odtéká čirá voda.
Žena bojuje s bolestí jako lvice, už žádá o císařský řez. Vůbec ji nepoznávám. Porodní asistentka ve službě skvěle pomáhá a spolupracuje, domluvíme se spolu a se ženou na pár kapek oxytocinu a vzápětí se rodí hlavička dítěte, tak že si lékařka ani nestihne obléknout rukavice. Avšak žena je v křeči, napíná se a kroutí, porod ramének se zdaří posléze a miminko je potřeba trochu stimulovat. Po 12 hodinách náročného porodu se rodí holčička. Zcela vyčerpaná žena odpočívá na porodním sále a tatínek je s miminkem, které potřebuje kyslík a sledování.
Za několik hodin jsou již spolu na oddělení šestinedělí a konečně si žena užívá luxus péče na který se do porodnice těšila.Víte kolik nakonec vážilo miminko? 3700g.
Poučení pro mě – i když žena plánuje rodit v porodnici, nesmím podcenit schůzky v závěru porodu a prohmatání si bříška, miminka, měkkých tkání a ostatních vjemů, které mi pomáhají předcházet problémům u porodu.
Moje otázka zní. Měl by porod stejný průběh, pokud by žena rodila doma?
Bohužel se to nedovíme. Možná by se nakonec do porodnice stejně muselo odjet. Na intuici ženy zapomínat nesmíme. Bohužel to, na koho tam narazíme, je vždy ve hvězdách.
Ale porodní asistentky v této porodnici byly jedním slovem úžasné.
